Ves Tuchořice se připomíná poprvé v roce 1329 jako sídlo Adama z Tuchořic. Její existence se traduje od roku 1300, kdy ji založili bratři Přibyslav a Mikuláš z Tuchořic. Jejich potomci žili na zdejší tvrzi až do roku 1519, kdy ji Radoslav z Tuchořic prodal spolu se vsí Zikmundovi Bartošovi z Kamenice.
Po něm se stali majiteli Lobkovicové, kteří připojili Tuchořice k panství Bílinskému. Roku 1547 koupil ves Jaroslav Dlask ze Vchynic a po něm ji spravoval jeho syn Jiří starší Dlask. Od roku 1603 je doložen jako majitel Adam Kaplíř ze Sulejovic. Ten se však podílel na stavovském povstání v letech 1618 – 1620 a tak mu byl majetek zkonfiskován. Později mu byl vrácen jako léno. Roku 1620 daroval císař Tuchořice Janu Aldringenovi a po jeho smrti Achilu ze Soie. Po smrti Achila roku 1649 koupil statek Martin de Pachonhay.
Tuchořice pak zdědily jeho dcery. Anna Terezie, která se provdala za Ferdinanda z Vopinku, prodala ves s tvrzí poničenou za třicetileté války hejtmanu žateckého a litoměřického kraje Janu Antonínu Hyzrlovi z Chodova. Ten dal tvrz opravit. Od něj získal panství Kašpar František Clary – Aldringen, jenž jej v roce 1728 spojil s panstvím Dobříčany. Kašpar František dal starou tvrz strhnout a na jejím místě postavil jednoduchý barokní zámek. V roce 1879 koupil Tuchořice i s panstvím Alois Procházka, který je prodal žateckému továrníku Konrádu Blaschkovi. Majetek zůstal v držení rodiny až do roku 1945 – kdy byl majetek za kolaborantství s fašisty znárodněn „ Dekrety prezidenta Beneše“. Po znárodnění přešel majetek do vlastnictví státního statku a zámeček sloužil jako kanceláře. V roce 1952 do něj bylo umístěno Zemědělské učiliště. V roce 1966 byla na zchátralém objektu zahájena generální oprava a od roku 1970 slouží zámeček sociálním účelům.
K tomuto datu zde byl zřízen Ústav sociální péče pro mentálně postižené chlapce. V letech 1982 –84 byla na zámku opět provedena generální oprava a ústav v této době sídlil v Trnovanech. Po letech svěřenci ústavu zestárli a ústav změnil název na ÚSP pro dospělé muže. Domov zde našlo 50 svěřenců různého stupně mentálního postižení z celého tehdejšího Československa. Ústav byl řízen Okresním národním výborem v Lounech, který byl jeho zřizovatelem. V roce 1992 přechází zřizovatelství pod Obecní úřad v Tuchořicích a ústav získává svou právní subjektivitu. 1. července 2000 opět přebírá zřizovatelství nad ÚSP Tuchořice Okresní úřad v Lounech. K zatím poslední změně dochází 1.1. 2003, kdy ústav přechází pod Ústecký kraj.
Obec Tuchořice se nachází 9 km jihovýchodně od Žatce, pod úpatím Markvarecké pahorkatiny, které vévodí pahorek Výrov. Nádherný výhled z tohoto kopce nám nabízí panorama hezké krajiny, hustě osázené zeleným zlatem – chmelem. Tato plodina již dlouhá léta charakterizuje oblast, ve které již 37 let existuje Ústav sociální péče pro mentálně postižené dospělé muže v Tuchořicích. Ústav je umístěn v dominantní budově celého okolí v překrásném zámečku, jenž svoji dnešní podobu dostal v roce 1728. Od té doby samozřejmě prošel řadou vnitřních úprav a změn, svou venkovní podobu si však zachoval.
Dominantní postavení zámečku v Tuchořicích však
nespočívá pouze v jeho v jeho vzhledu, ale zejména v
tepu života, jenž v jeho zdech prožívá 60 klientů a více
než 40 zaměstnanců. Základní myšlenkou ředitele i
vedení ústavu je, že „ pohyb je život“. V prostředí, kde
průměrný věk klientů činí něco přes 45 let a kde
nejstaršímu z nich je 60, toto rčení platí dvojnásobně.
V široké škále ošetřovatelské, výchovně vzdělávací,
terapeutické a zájmové činnosti má své neodmyslitelné
postavení tělovýchova a sport. Od 1. 1. 2012 mění ústav název na Domov "Bez zámků" Tuchořice, příspěvkocá organizace.
